Poruchy učení
V současném období se věnuje stále větší pozornost specifickým poruchám učení dětí.
Obyčejně jde o děti, které jsou často průměrně až nadprůměrně inteligentní, ale přesto mají velké potíže v osvojování si základů čtení, psaní a matematických znalostí.
Je velmi důležité včas odhalit tyto problémy a následně poskytnout dětem potřebnou pomoc, aby se předešlo jejich obranným reakcím, kterými jsou nejčastěji poruchy chování. Neúspěšné děti jsou zklamané z neúspěchů ve škole, zklamaní jsou rodiče. Neumí najít příčinu tohoto neúspěchu přesto, že děti dělají ve škole i doma všechno proto, aby dosáhly dobrých výsledků ve vzdělávacím procesu.
Příčiny specifických poruch učení
Specifické poruchy učení nejsou způsobeny postižením zraku, sluchu, motoriky, mentální retardací či jinou psychickou poruchou nebo nepříznivými vlivy prostředí. I když jejich vnější projev může být dost podobný. Vznikají na podkladě neúplně vyvinutých funkcí centrální nervové soustavy, nezralosti myšlenkových center mozku a jejich propojení. Tyto poruchy mají individuální charakter často způsobený nerovnoměrným zráním levé a pravé hemisféry mozku. Padesáti procenty se na jejich vzniku podílí dědičnost. Častou příčinou může být i drobné poškození mozku v období kolem porodu. Poruchy učení mohou vzniknout i v pozdějším věku obvykle následkem nějakého onemocnění či postižení centrální nervové soustavy.
Specifické poruchy učení dělíme podle toho, jakou oblast postihují:
dyslexie – porucha čtení
dysgrafie – porucha psaní
dysortografie – porucha pravopisu
dyskalkulie – porucha matematických dovedností
dyspraxie – porucha motoriky a koordinace pohybů
dysfázie – porucha vývoje a porozumění řeči
Tyto obtíže se vyskytují převážně ve vzájemné kombinaci. Při diagnostice jedné poruchy je předpoklad možnosti výskytu i jiné ze zmíněných poruch.
Děti nesmí být nikdy porovnávány s ostatními, neboť se v nich prohloubí pocit nespravedlnosti, což přispívá k uvědomování si jejich vlastních nedostatků. Školní neúspěchy a nepochopení dětí ze strany rodičů a jejich okolí vyvolají v dětech komplex méněcennosti. Psychické poruchy, neakceptovatelné chování vedoucí až ke kriminálním projevům jsou závažnějším problémem než specifické poruchy učení samotné.
S poruchou učení je třeba se naučit žít
Poruchy učení dostaly své označení jako specifické proto, že se nedají odstranit tím, že děti více píší, čtou či procvičují matematiku. Jedinou možností jak pomoci dětem s touto poruchou je plně pochopit jejich problém a naučit děti a jejich okolí s tímto problémem žít. Neexistuje žádná jedna osvědčená metoda, která ukáže tu správnou cestu. Je jen na všech, kteří přicházejí do styku s dětmi, jak dokáží do této problematiky proniknout. Za pomoci kvalifikovaných pedagogů a psychologů je nutné zvolit správné vyučovací metody už od počátku vzdělávacího procesu a tím předejít možným psychickým a citovým poruchám dětí.
Důležitým úkolem je zvýšit sebevědomí a sebedůvěru dětí, snažit se je podpořit, aby si co nejvíce věřily. Je nutné usilovat o to, aby se děti s poruchami učení zbytečně nestresovaly a uvědomit si, že každý problém je trpělivým přístupem řešitelný.
Odměnou pro všechny bude radost z dosahovaných úspěchů dětí.
