Parkinsonova nemoc

Podstatou Parkinsonovy nemoci je nadměrné odumírání nervových buněk v částech mozkové tkáně. Nejvýraznější změny jsou v hlubokých strukturách mozku zvaných bazální ganglia, v oblasti černé hmoty (substantia nigra). Černé zbarvení způsobuje barvivo neuromelatin, které je obsaženo právě v nervových buňkách. Tyto buňky jsou spojeny složitým systémem výběžků s jinými oblastmi mozku a přenášejí informaci pomocí chemické sloučeniny dopaminu. Úkolem těchto buněk je podílet se na řízení hybnosti lidského organismu, zejména kontrolovat mimovolní pohyby. Nadměrný a předčasný úbytek těchto buněk u postiženého člověka vede k nedostatku dopaminu a tím k poruchám hybnosti.

Příčiny Parkinsonovy choroby nejsou jednoznačné. Předpokládají se vlivy dědičnosti, zrychlení procesu stárnutí a působení vnějších vlivů na lidský organismus – zejména používání pesticidů (prostředků na hubení rostlinných a živočišných škůdců) v zemědělství. Navzdory dlouholetému intenzivnímu zkoumání se uvažuje, že poškození v mozku spoluspůsobuje několik mechanismů.

Projevy Parkinsonovy choroby se ze začátku objevovují velmi nenápadně. Pomalu však postupně přibývají a zhoršují se. Pořadí jednotlivých příznaků není u každého postiženého stejné a ne každý příznak je projevem tohoto onemocnění.

Pro: Tvar písma se začíná měnit a to se stává menší a kostrbaté. Napsaná slova jsou nahuštěna na sebe. Právě náhlá změna je příznakem Parkinsonovy nemoci.

Proti: Příznakem není, pokud se písmo mění pomalu, v delším časovém období. Na jeho tvar má vliv i slabý zrak a jiná onemocnění přibývající s věkem.

Pro: Časté jsou pocity napětí a bolesti ve svalech zad a šíje. Při chůzi chybí souhyby horních končetin. Celkově se objevuje pomalá hybnost, pocit nevýkonnosti a únavy, obtíže při běžných denních činnostech (jedení příborem, zapínání knoflíků apod.). Stupňování příznaků může být provázeno pády, člověk má pocit, jakoby měl nohy "přilepené k zemi", problém dělá chůze. Postoj je lehce shrbený. Ztuhlé svalstvo ve tváři vytváří dojem masky, pozorujeme skromnou mimiku, prázdný pohled, vážnou tvář. Vyskytují se problémy se žvýkáním a polykáním potravy. Z důvodu zpomalenosti pohybu střev se může objevit zácpa.

Proti: Zmíněné příznaky nemusí být projevem onemocnění jestliže: - Ztuhlost svalů (ranní, případně přes den po delším zaujmutí některé polohy těla – leh, sed) povolí, když se rozpohybují, může jít o artritidu. - Shrbený postoj způsobují bolesti páteře vzniklé z nesprávného náhlého pohybu, ze špatné polohy při spánku, nebo jsou následkem úrazu. - Změněný výraz obličeje způsobuje i užívání léků na jinou diagnózu, po jejich vysazení se stav vrátí do normálu. - Zácpu může způsobovat nedostatek vlákniny a tekutin v potravě, případně užívání některých druhů léků.

Pro: Hlas se stává tichým nebo chraplavým. Když na tichý hlas nemocného upozorníme, on má pocit, že mluví normálně. Myslí si, že my ztrácíme sluch, když jej nedostatečně slyšíme.

Proti: Hlas se často změní i následkem vypití studeného nápoje, chraplavý bývá příznakem onemocnění hlasivek, chřipkového onemocnění a zánětu horních cest dýchacích.

Pro: Náhle začnou mnohé potraviny vonět nepříjemně. Zvláště potraviny, které nemocní dosud měli v oblibě, je pro svou vůni odpuzují. Nemocnému doslova smrdí banány, okurky a jiné.

Proti: Necítění vůně potravin při rýmě a nachlazení. Po vyléčení se stav upraví a potraviny opět voní.

Pro: Pády z postele a náhlé pohyby během hlubokého spánku.

Proti: Večerní přehazování se v posteli, "hledání si místa" na spaní.

Pro: Časté a pravidelné závratě a mdloby při vstávání ze židle.

Proti: Občasná závrať při vstávání způsobená náhlým poklesem krevního tlaku. Často je způsobena nedostatečným pitným režimem.

Až rozpoznání více uvedených projevů svědčí pro Parkinsonovu chorobu. I když se onemocnění nedá vyléčit úplně, použitím komplexních léčebných postupů se výrazně dokáže ovlivnit kvalita života nemocného. V léčbě se uplatňuje kombinace farmakologických a nefarmakologických postupů. Velmi potřebný je individuální postoj k nemocnému a jeho pochopení, že je v jeho moci rozhodovat o tom, jak se bude jeho život s onemocněním vyvíjet. Důležitá je aktivní spolupráce nemocného s lékařem, fyzioterapeutem, logopedem. Neméně důležitá je pomoc rodiny, přátel, sociálních pracovníků a poradenství zprostředkované sdruženími pacientů.