Dítětem netřeste a neházejte!

 

Zdá se vám toto varování neopodstatněné? Vždyť kdo by třásl dětmi a kam by je házel?

 

V podstatě jde o dvě různé činnosti se stejným efektem, které však mají každá jiný podnět. Dokud k házení dětí dochází nejčastěji s dobrým úmyslem, kde při hře a bláznění se s dítětem si ho rodič vyhazuje do výšky a vzápětí ho chytí, myslíc si, že dětský smích při této aktivitě je známkou radosti a spokojenosti prcka. K třesu či zatřesení plačícího potomka se dospělý sníží v návalu hněvu, neuvědomuje si, že neúprosný pláč a křik dítěte je vyvolán právě rodičovským selháním v jeho výchově.

 

Obě tyto manipulace s dětským organismem mohou však trvale poškodit jeho zdraví. Při prudkém vyhození dítěte a jeho následném zachycení nebo jeho prudkým zatřesením, dochází k extrémnímu záklonu hlavy přirovnatelnému k úrazu, který vzniká v důsledku čelního nárazu motorového vozidla při dopravní nehodě O doporučení lékařů o nevhodnosti takové manipulace s dítětem, ať už v dobrém či ve zlém, mnozí rodiče nevědí. Dá se říci, že obecně je málokdo informován o tzv. syndromu natřásání dítěte.

 

Syndrom natřásání dítěte

 

Vyhozením dítěte do vzduchu nebo jeho zatřesením nejvíce utrpí jeho krční páteř a hlava. Při prudkém záklonu hlavy se krční páteř ohýbá, přičemž v důsledku nedostatečného krátkodobého prokrvení cév dochází k poškození mozkové tkáně a může dojít i k poškození nervů. Toto poškození není však viditelné hned, postupně se vyvíjí a začne se projevovat zpomaleným vývojem a později celkovou psychomotorickou retardací. Nejen snížená pohyblivost či narušený duševní vývoj dítěte, ale i křeče a poruchy vědomí jsou následkem takové manipulace s ním. Opakováním činnosti se stav zhoršuje, ale stačí i jednorázové zatřesení dítětem, aby došlo k stavu, který se dá jen velmi těžko zvrátit. Zvláště ohroženy jsou děti do jednoho roku. Samozřejmě, že i starší dítě není v bezpečí, kromě toho, že padající dětské tělíčko dospělý z nějakého nepředvídatelného podnětu nezachytí, případně mu dítě z rukou při dopadu vyklouzne.

 

Diagnostika syndromu je těžká

 

Už při prvních podezřeních na syndrom natřásání dítěte, by dítě mělo být vyšetřeno v první řadě neurologem, očním lékařem a následně některou ze zobrazovacích technik (magnetickou rezonancí, počítačovou tomografií, rentgenem). Častokrát jsou však lékaři v diagnostice bezmocní. Všemožně se snaží odhalit příčiny zpomaleného vývoje, avšak právě kvůli samotným rodičům a jejich nepřiznání se k tomu, že by dítě vyhazovali, nebo jím prudce zatřásli se jim určit správnou diagnózu nedaří. Léčba je proto komplikovaná a mnohokrát se v ní využívají léčebné postupy, které se samotným vznikem postižení nemají nic společného a proto jsou široce komplexní. Od užívání neurologických léků, přes vitaminovou terapii až po rehabilitační cvičení se snaží odstranit či zmírnit následky postižení.

 

A tady je třeba si uvědomit, že jediná možnost jak předejít poškození zdraví dětí v tomto případě je nevyhazovat dítě a netřepat s ním.

 

Ani radostný smích malého človíčka letícího z rukou rodiče do výšky, ani hysterický pláč a křik většího dítěte, kterému odmítnete koupit hračku vás neopravňuje dotýkat se ho, házením a třesením jím manipulovat. Možná by neškodilo zvýšit informovanost rodičů a požádat zvlášť dětské lékaře, aby rodičům už na první návštěvě novorozence vysvětlili, co se může při takovém zacházení dítěti stát a tuto skutečnost jim pravidelně připomínat.

<<  >>

 

 

© 2011 - 2020 NetCorp, s.r.o. • Poháněné systémem Master_CMS 8 • Přihlásit